Jizerka opět skvěle reprezentovala Semily

Semilský dětský a mládežnický sbor Jizerka ZUŠ se o letošních prázdninách zúčastnil prestižního světového sborového festivalu ve městě Shizuoka v Japonsku. I když se nejednalo o soutěž, získala Jizerka společně se sborem z Argentiny certifikát od světové sborové federace, který ji opravňuje k další účasti na významných soutěžích a festivalech a který byl zároveň oceněním, jež získaly nejlepší sbory tohoto festivalu. Tento úspěch je velkou odměnou dlouholeté poctivé práce sboru. Vždyť Jizerka byla jediným sborem naší republiky, který se festivalu zúčastnil.

Nechci zde v tomto příspěvku podrobněji psát o průběhu festivalu či o našem pobytu v Japonsku, protože bylo o tom již psáno v různých novinách. Chci se však zmínit o některých věcech, které bych si neměl nechat pro sebe, protože ve většině případů se z nich můžeme poučit i v naší republice. Tak především po stránce hudební. Téměř na všech typech škol se hudbě věnuje patřičná pozornost. Vychází se ze zásady, že ve školní výuce by měly být v naprosté rovnováze technické a na druhou stranu humanitní předměty. A zde hraje prvořadé místo hudba. Děti se učí velice rozmanitým způsobem hudbě již od MtŠ. Mají k dispozici kvalitní nástroje. V MtŠ nás překvapilo, že nám děti nejen zazpívaly české lidové písně, ale když jsem se o tuto záležitost zajímal, přinesly mi několik sborníků českých a moravských lidových písní, které se tam běžně vydávají. Když jsme mluvili se studentkami humanitně zaměřené univerzity, které nás vždy doprovázely, byl jsem překvapen, jaké mají znalosti o naší hudbě. To, co například znaly o Antonínu Dvořákovi, mi vzalo dech, protože velice dobře vím, jak je to často s těmito znalostmi u našich dětí.

Mohl bych psát ještě mnoho zajímavého z oblasti hudby, například to, že v různých orchestrech hraje mnohem více žen a dívek. Chci se však zmínit ještě o tom, jací Japonci jsou a co považují v životě za prvořadé. Tak především japonský člověk je tichý, skromný, nesmírně pracovitý. Nikdo nikde okázale na sebe neupozorňuje co umí, ale naopak je pokorný, vstřícný ke svému okolí. Působí všeobecně velive optimisticky a mile. Na každého se usmívá a rád každému pomůže. Nikde není nějaký hluk či arogantní chování. Děti jsou velice ukázněné a své učitele milují. Pro dítě je každý dospělý člověk autoritou, kterou naprosto přirozeně uznává. Japonci v životě vycházejí z toho, že pokud chci něčeho dosáhnout, musím k tomu mít nejdříve patřičné prostředí, a to je v Japonsku mírnost, tichost, snad i různé rozjímání a pak teprve přijde nadání, píle apod.