Jak jsme zpívali v hospodě v Hrusicích

Samozřejmě, že ve fiktivní hrusické hospodě, která byla postavena ve studiu České televize na Kavčích horách, nikoliv na Mikulášské a s Mikulášem, ale s hercem Pavlem Zedníčkem, že jsme zpěv jen naznačovali, protože jsme náš zpěv měli už několik týdnů natočený na CD. Do pořadu ČT jsme byli angažováni jako sbor štamgastů hrusické hospody, kteří sice vypadají důstojně, ale jsou si ochotni i ze sebe a svého zpěvu dělat legraci a jsou ochotni se naučit skladbu Předjaří v Hrusicích, kterou jako melodram při natáčení obrazu předvádějí.



František Zumr, pátek 4. ledna 2008
Magazín > Sborový život

Pěvecké sdružení pražských učitelů

K tomu se všech 12 našich kolegů smluvně zavázalo již v polovině září a studovalo individuálně a společně na zvláštních zkouškách 3 skladbičky na texty autora scénáře Jiřího Chalupy na hudbu skladatele Miroslava Kořínka. „Z rampouchů již crčí proud, probouzí se každý kout ….“ nám začínalo znít v uších. Podobně jako „už taje, už taje, hned z kraje, vždy z kraje je promrzlá zem, je na kost ta země a potůček jemně si bublá, bublá, že nám střecha zhubla.“ Jisté uvolnění nastalo, když na zkoušku, kterou vedla naše sbormistryně, přišel skladatel a byl překvapen skladbou, kterou sám prvně slyšel a ocenil naší znalost. Když pak na naší zkoušku ve studiové atmosféře na Kavčích horách přišel i režisér Antonín Vomáčka a vyslovil se rovněž pochvalně, byli jsme na natáčení zvuku připraveni.

Konalo se v pondělí 1. října a z plánované 4 hodinové frekvence jsme potřebovali jen 1 hodinu ke zdařilé a použitelné nahrávce. Byli jsme rádi, měli jsme ten den ještě poslední zkoušku před zájezdem do Německa. Vše jsme absolvovali v pohodě včetně kostýmové zkoušky. Vybrali jsme si fraky na míru, domluvili se na doplňcích pro natáčení obrazu. Produkční pan Alexandr Nardelli nám mailem sdělil, že se natáčí v pátek 12. 10. kolem 15 hod. Odvolal jsem tedy původní informaci paní režisérky Ulmové, která nás objednala již na 8 hod.

V pátek v půl deváté volala rozezlená paní asistentka, že ještě nejsme na place, že pan režisér už začíná a potřebuje nás v „hrusické hospodě“. To, co následovalo u nás ve všech domácnostech kolegů, kam jsem se dovolal, se nedá popisovat. Ale půl hodiny poté už první dva byli v hospodě (Vl. Lutrýn a J. Klička), třetím jsem byl já a proto jsem byl posazen ke stolu vedle hudby, pan Zedníček mi hned přinesl pivo a po 10 vteřinách po výzvě „akce“ jsem musel začít pít. To se za celý den mnohokrát opakovalo. Dalších pět štamgastů přišlo v průběhu dopoledne. Postupně si k mému stolu přisedali M. Černý, J. Štembera, J. Stibůrek, jak je patrné z natočeného obrazu.

Po obědě chtěl točit pan režisér melodram, ale 4 zpěváci ještě chyběli. Přišli opravdu až v 15 hod. Dodnes nevím, zda pan režisér věděl o tom, že to nebylo naší vinou, že se chyba vloudila do jinak perfektní organizace ČT. Kdož ví, na někoho to jistě svedli. V našem nástupu před nálevní pult se zkoušely různé varianty. Jedna z těch variant postihla také mne. Měl jsem doklusat s kalhotami na půl žerdi, ty mi měly spadnout a za posměchu celé hospody jsem si je měl zapínat. Po třech nebo čtyřech pokusech obveselit publikum byla tato varianta odvolána. Tak přišla republika o snímek mých nahých nohou a spodků speciálně pro to vybraných. Asi to byla příliš erotická scéna. Podobně se opakovala další fáze. Pan Zedníček měl vypít jako hostinský štamprdli rumu a na sklenici nám udat tón ke zpěvu. To se mu přirozeně nepodařilo napoprvé a ani po několika panácích to nebylo moc přesvědčivé. Patrně to do obrazu namixovali dodatečně. Režisér trpělivě opravoval každý detail ve výslovnosti, ve výrazu herce tak, jako u nás sbormistr u zpěváků. A to už my jsme měli za sebou. V pohodě jsme natáčení zakončili a následovalo krátké veselí účastníků a také dokumentární fotografie se všemi, kteří na tomto díle spolupracovali. Kdo snědl sklenici zavináčů, nevím. Byla to rekvizita z předchozího dne. I pivo došlo. Sud byl prázdný.

Ponaučením pro nás bylo, že kdo chce v televizi obstát, musí opravdu umět, není čas tam někoho něco učit. Organizace televizní práce počítá s minutami. Ty se musí respektovat. Je-li někdo pozván na 13. hod., předpokládá se, že bude přítomen už ve 12.50 hod.!

Zábavný pořad natáčený ke dvěma kulatým výročím jednoho z nejznámějších malířů, Josefa Lady, je tedy natočen. Dočkal se své premiéry 6. 12. 2007 v hlavním vysílacím čase na ČT 1. Jak se naším čtenářům líbil tento pořad? Jak se Vám líbilo naše vystoupení? Napište nám.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)