Jarní koncert Puellae et Pueri opět za námi

O tom, jaký byl pro Puellae er Pueri jarní koncert si můžete přečíst v jejich článku. Tentokrát vystoupili v Beskydském divadle v Novém Jičíně.



redakce / TZ, úterý 1. května 2018
Magazín > Sborový život

Puellae et Pueri

Lenka Malinová / archiv sboru

Je 18 hodin, opona se otevírá a bílo-fialoví Pulci a Pulky nastupují na pódium. Hlediště je natěšené na vystoupení, sboristé lehce nervózní, ale natěšení dvakrát tolik. První blok písní byl věnován těm soutěžním, zazněly skladby jako například Vanitas nebo Pater Meus, sálem se taky nesla Pulchra es nebo Lečala rybička. Následoval krátký sestřih toho, co jsme za minulý podzim zažili (například zisk zlatého pásma na soutěži v Pardubicích!), další krátký film - záběry z vyhlášení našeho teprve pět dní starého zlatého pásma z Young Bohemia 2018 v Praze (za velkého potlesku diváků) a pak přišlo na řadu předávání předsednictví. Po roce skvělé vlády Šimona Hanzelky přišel čas předat žezlo předsedy dál. A výběr nemohl být lepší! Novou předsedkyní našeho sboru se stala Markétka Pilná, která, jak sama řekla, se pokusí udržet laťku aspoň tak vysoko, jako její předchůdce.

A jedeme dál! Ještě před přestávkou jsme zapěli dvě nové písně – Adiemus a Africu, které diváky správně navnadily na druhou část koncertu.

Po přestávce jsme se asi na hodinku přesunuli do krásného teplého tanečního léta – na řecký ostrov Kalokairi, kde se odehrávala zkrácená repríza muzikálu (M)Abba Mia! Nadšené publikum ocenilo nejen vtipné repliky a komentáře (protože náš scénář už hrál tak trochu ,,za sebe‘‘), ale také dobře odvedené pěvecké a taneční výkony (to je teprve párty, když na podium Beskydského divadla v Novém Jičíně naběhne přes 5O studentů!). Takhle nějak jsme se rozloučili s naším muzikálovým miminkem, které si všichni rozhodně budeme pamatovat až do důchodu.

Po muzikálovém představení následovala ta nejdojemnější část, část, bez které by naše jarní koncerty nemohly probíhat – tradiční vyřazování maturantů. Letos se jich s námi loučilo 10 – a když měl každý vzpomenout na svůj nejlepší sborový zážitek, došlo i na slzy, pot, veselé báchorky a nezapomenutelnou story Filipa Mitana o tom, jaké to je být "hudebně postižený".

Je kolem 21 hodiny, na našich tvářích se rozlévá blažený úsměv a po přídavku stojí celé divadlo na nohách…tohle byl totiž koncert s velkým K. A to i díky posluchačům, kterým stále můžeme dělat radost našimi zpěvy.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)